Proč nemám rád Prahu? Klid vesnice.
Byli jsme za klientem v Praze. A čím míň tam jezdím, tím je mi líp. Protože v Praze je sice možná blaze, draze ale taky
Byli jsme za klientem v Praze. A čím míň tam jezdím, tím je mi líp. Protože v Praze je sice možná blaze, draze ale taky
Tvořte, kreslete, hrajte na flétnu a bubny. Já to dělám – sice občas, ale venku je škaredě, a tak momentálně venuju svoji kreativitu své vášni – informačním systémům. Kdyby mi do hlavy vtloukali – nikdy z tebe nic nebude, nic neumíš a nejde ti to, tak možná sedím u pásu. Nebo bych už seděl v nebi. Kdo ví.
Lidé se v současnosti dělí na “dej mi, dej mi, dej mi, mám hlad, dej mi víc, ještě toto nemám” a na “co tu dělám, proč tu jsem, kdo jsem, jak jsem se semn dostal?”.
Žijeme v informačním věku. Nic není cennějšího než informace. A základ je vstřebávat informace co nejlépe. To znamená bez vnitřních bloků. Opět jsem se vrátil
Jirka nepotřeboval ani žábu, aby se stal celebritou ;-)) Je to přirozený talent s velkým vhledem do reality. Užijte si rozhovor.
Jak jsem se bál a bál a jak jsem nakonec odešel tam, kde mi je dobře? A jak moc mi pomohlo následovat svobodu? Protože svoboda je to jediné, pro co žijeme. A svoboda není tam venku, ale tady uvnitř.
Jaký je účel života? Proč jsi tu? Proč jsem tu já? Jsem tu proto, abych měl děti? Ale děti někteří nechtějí? Jsem tu proto, abych
Pohodlí jsme si spletli se štěstím. V hájence roku 1880 asi neměli naprosté pohodlí nákupů online, sledování nekonečného toku informací na internetu a možnosti obletět svět za dva dny, ale šťastní byli. Jak jsme na tom my?
Takový normální pravý a domací rozhovor o svobodě, vzdělávání, školství, práci z domu a čůrání do kýble.
Nejsem úplná sluníčková biomamka. Ale po svých zkušenostech z života už vím, který směr je ten správný. Alespoň pro mne. A konzum to skutečně není. Jak to máte vy?